Když jsme se ráno po pro někoho probdělé (pro někoho progrogodýlené) noci probudili v měkkých postýlkách, bylo nám blaze. Jen neradi jsem v devět ráno opustili útulné brlohy. K snídani byl chleba se sýrem a s paprikou a čaj. Pak se celou dobu nic nedělo, takže všichni chaoticky pobíhali a ptali se, co se děje. Když se v 11:00 zavelelo k odjezdu, srdečně jsme se rozloučili s Míkolášky a vyrazili jsme na cestu domů, kterou jsme z velké části prospali. Takže se nic nedělo. Teď jsme ve strahovskému tunelu. Za chvíli budeme vybalovat všechny krámy a psychicky se připravujeme na srdceryvné loučení.
Vojtíšek a Verunka